Pozdravy z adapťáku
Účastníci adaptačního kurzu posílají pozdravy a první informace. Vše doplněno fotografiemi. Tento článek bude průběžně aktualizován a fotografie přidávány. Sledujte, jak se daří v Rumburku.
Den první – pondělí 30.září
Vyjeli jsme od školy a asi po hodině nás přivítal areál hotelu Sportlife v Rumburku. Po společném úvodu, kdy jsme si řekli, co všechno nás tu čeká a nemine, jsme si pochutnali na výborném obědu. Po poledním klidu jsme vyrazili do města. Na rumburském náměstí jsme dostali volno a vystáli si frontu na výborné zákusky v cukrárně. Na zpáteční cestě nám pan učitel Novák povyprávěl o Rumburské vzpouře a také jsme se podívali na památník popravených vůdců vzpoury. Před večeří se počasí umoudřilo, a tak jsme si i trochu zasportovali. Hráli jsme vybiku a fotbálek. To bylo naposledy, kdy jsme viděli sluníčko. Večeře byla v 9 hodin, a jelikož jsme byli unavení, usnuli jsme jak když nás do vody hodí.
Den druhý – úterý 1. října
Probudili jsme se do prvního říjnového dne. Dopoledne jsme hráli různé hry, poznávali jsme jeden druhého a taky naše nové pány učitele a učitelky. Zažili jsme u toho spoustu legrace. Odpoledne se počasí umoudřilo, a tak jsme vyrazili na kopec Dýmník. Tam nás čekal fotbalgolf. Na výběr byly dvě varianty. Lehčí a těžší neboli delší a kratší. Vrátili jsme se zpátky na hotel vyfoukaní od větru. K večeři byla rajská omáčka, pak byla diskotéka, kde jsme se zase unavili a poté už jsme zase usnuli dřív, než bys řekl „švec“
Den třetí – středa 2.října
Ani druhý říjnový den nás, co se počasí týká, nepotěšil. Dopoledne jsme museli do tělocvičny. Zahráli jsme si hru na pastýře a jeho ovečky. Klíčové slovo bylo „komunikace“. Poté jsme uspořádali turnaj v baseballu. Přesto, že někteří z nás hráli poprvé v životě, hra se hemžila home runy a strike outy. Celkovým vítězem turnaje se stala 6.B, která porazila i tým složený z pánů učitelů a paní učitelek. Bylo to velmi těsné a musíme pravdivě přiznat, že dospělí nás pěkně potrápili. Potom už přišel zasloužený odpočinek v podobě odpoledního klidu. Odpoledne nás paní psycholožka vzala postupně třídu po třídě ven a tady jsme se naučili, jak ve třídě důvěřovat jeden druhému. Také jsme si vyrobili antistresové balónky a v neposlední řadě potom trička. Jeden druhému jsme se podepsali, abychom měli památku na čas strávený na adapťáku. K večeři byl výborný guláš. Protože jsme správní Děčíňáci, fandili jsme našim Válečníkům při basketbalovém zápase. Bohužel, ani naše fandění nezabránilo prohře s Pískem. Pan učitel Novák znovu roztočil svůj mixážní pult a šlo se trsat. Dneska byla diskotéka s menší změnou. Tančilo se v pyžamu a bylo to super. Po diskotéce už nás čekala tradiční večerka no a pak už jsme zase usnuli jako dudek.
Den čtvrtý – čtvrtek 3.října
Jak už tu bývá dobrým zvykem, ráno opět kapalo. Přesto jsme se vydali na celodenní pochod směr Vlčí Hora. Asi v polovině cesty se pan učitel Novák slitoval a cestu nám zkrátil. Nasbírali jsme spoustu hub, možná některé z nich zvládnou i cestu domů. Při cestě nazpátek jsme navštívili krásné město s krásným názvem – Krásná Lípa. Tady jsme dostali rozchod, a tak jsme mohli jít obdivovat místní cukrárnu a čokoládovnu. Nakonec jsme zjistili, že jsme ušli dlouhých 16 kilometrů. Poté už nás čekalo jen závěrečné zhodnocení letošního adapťáku, rozdali jsme náramky vděčnosti novým i starým kamarádům a pak už hurá na poslední večeři – boloňské špagety. Bylo to, ostatně jako vždycky, výborné. No a pak tradiční diskotéka, dneska s novým DJ Lukym. Kluci fandili při zápase Slavie a Ajaxu Amsterodam s panem učitelem Tomsou, tak bylo méně ploužáků😊 Mami, tati, dneska to s tím okamžitým usnutím myslím fakt vážně. 16 kilometrů je 16 kilometrů. Zítra dopoledne mě máte zpátky, budu to špinavé, mokré, ale spokojené dítě.
