O škole, Historie

Do válečného roku 1938, kdy nacistické úřady rozhodly o sloučení, byly Děčín a na protilehlém břehu řeky Labe ležící Podmokly samostatnými, odděleně se vyvíjejícími městy. Od roku 1891 začali podmokelští Češi usilovat o zřízení české školy a ta zahájila výuku v roce 1893 plně v mateřském jazyce. Sídlila na rohu dnešních ulic Jiřího z Poděbrad a Budapešťské. Zřízení této první české školy bylo signálem k projevům nepřátelství německých spoluobčanů. V roce 1897 vzplálo v Podmoklech otevřené protičeské vystoupení. Zdevastována byla místnost českého spolku Beseda a česká škola. Vyučování muselo být zastaveno. Nepokoje přišli umírňovat vojáci z Terezínské posádky. Protičeská činnost se tehdy rozrostla do celého města, vyvrcholila propouštěním českých dělníků a bojkotováním českých živnostníků. Odpovědí Čechů bylo založení "Českého stavebního družstva".
Vznik Československa v r. 1918 dále posílil českou minoritu. V roce 1919 byly založeny české školy v Děčíně, Chrochvicích a v Boleticích.
První vlastní budova české školy byla postavena československým státem v Podmoklech v ulici Na Stráni. Stavba probíhala v letech 1923-1924.
O výstavbu vlastní školní budovy usilovali i Češi v Děčíně. Cílevědomou pílí a úsilím předsedy místního školního výboru v Děčíně pana Karla Rejžka, Inspektorátu státních škol národních v Ústí nad Labem zastoupeného inspektorem panem Josefem Pekařem a za podpory Ministerstva školství a národní osvěty bylo dosaženo rozhodnutí o výstavbě nové školní budovy.
Původně byla plánována pro obecnou a měšťanskou školu, včetně školy mateřské. S tímto záměrem byl i vypracován projekt a schválen Ministerstvem školství. Na jeho základě bylo 19.6. 1934 provedeno komisionelní šetření nařízené okresním úřadem v Děčíně. Výsledkem byl návrh na udělení stavebního povolení. Stavba byla zahájena 18.9. 1934 slavnostním položením základního kamene. Do základního kamene byla vložena poniklovaná tuba s listinnými dokumenty. Tubu nechal vyrobit a věnoval pan Václav Vomáčka, zaměstnanec železnic.
V průběhu stavby, od února 1935, probíhala jednání o změně původních plánů tak, aby zde mohlo být umístěno i české reálné gymnázium. To bylo založeno v roce 1934 Ústřední maticí školskou a do roku 1936 sídlilo v pronajaté budově vedle poštovního úřadu v Děčíně I. V květnu 1935 bylo rozhodnuto pro potřeby reálného gymnázia projekt dopracovat a vystavět boční křídlo souběžné s Brožíkovou ulicí.
O umu tehdejších stavebníků svědčí fotodokumentace, která je z tohoto období pořízena. Příkladem je doba výstavby výše zmiňovaného křídla v Brožíkově ulici. V květnu 1935 bylo vydáno rozhodnutí o přístavbě a v září již na fotografiích můžeme vidět kompletní křídlo i s krovy. Ukončení stavby bylo plánováno na září 1936. Bohužel kolaudační řízení, tehdy šetření za účelem udělení povolení k užívání stavby, neproběhlo na první pokus dobře a nedodělky se odstraňovaly do konce září. Školní rok tak začal v pronajatých místnostech. Odstranění závad a schválení provozu budovy bylo učiněno 29.9. 1936. Žáci a žákyně mohli slavnostně 3.10. 1936 nastoupit do nových prostor.
Do prvního školního roku bylo zapsáno 227 žáků, z toho 137 chlapců a 140 dívek. V nové budově měla obecná škola 8 učeben, 2 kabinety, sborovnu a ředitelnu. Tělocvična byla společná s gymnáziem. Pedagogický sbor tvořilo 9 učitelů, z nichž 4 nastoupili službu ve škole v roce 1936. Řídícím učitelem byl pan Antonín Kozel.
Ke škole byly přiškolené (dnes bychom řekli spádovými obvody byly) obce Bechlejovice, Březiny, Bynovec, Folknáře, Huntířov, Kámen, Loubí, Ludvíkovice, Podskalí, Prostřední Grunt(Žleb) a Staré město.
Slavnostní zahájení výuky bylo pojato jako oslava češství v tehdy již dusné atmosféře Sudet předmnichovské republiky. Zahajovacího ceremoniálu se účastnili představitelé města, ministr školství, zástupci české menšiny, českých spolků, tělovýchovných jednot, zástupci armády, četnictva, celnice, finanční stráže, železničáři, čeští dělníci a úředníci. Několik stovek přítomných vyslechlo zahajovací projev pana Karla Rejžka, který vykonával funkci předsedy českého školského výboru v Děčíně.
Ve školním roce 1937-1938 budovu českých škol T.G. Masaryka v Děčíně na Kamenické ulici navštěvovalo 251 žáků obecné školy, 134 žáků měšťanské školy a 96 posluchačů gymnázia.
Po Mnichovské dohodě došlo k násilnému ukončení výuky na českých školách a k odchodu českého obyvatelstva do vnitrozemí.