Expedice RUMBURK 2017

Dnes 2.10. 2017 byla zahájena první expedice školního roku 2017-2018.

Aktualizace: 6.10. 2017 - 10.00 PŘÍJEZD KOLEM 11.00

2.10.

Dnes jsme k velké radosti našich rodičů na týden opustili rodné hnízdo a přesídlili do studených krajin, totiž Rumburku. Cesta proběhla překvapivě bez problémů a brzy okolo deváté jsme byli na místě našeho přechodného pobytu, v hotelu Sportlife. Měli z nás velkou radost. Ubytovali jsme se, a protože jsme ročník sportovců, hned jsme otestovali místní sportoviště. Hřiště na fotbal i beach se osvědčila.

Po obědě jsme si byli prohlédnout naše působiště z rozhledny Dymník. Škoda jen, že nebylo lépe vidět, viděli bychom jistě i Ještěd a Děčínský Sněžník.

Po návratu a svačině jsme se rozdělili do družstev a svedli neuvěřitelné souboje v přetahování lanem. Ještě větší legrace byla, když jsme lano, kterým učitelé točili, hromadně přeskakovali. Je to až neuvěřitelné, kolik lidí je schopno najednou přeskočit.

Jen počkej, mami a tati, až ti to budu vyprávět.

3.10.

Mami, pomooooc. Trápí mě tu. Dnešek sice začal dobře, byla u nás paní psycholožka a pak jsme hráli různé jiné hry prý na stmelení kolektivu. To bylo docela fajn.

Ale pak! Mami, šli jsme přes jedenáct (fakt nekecám, jedenáct) kilometrů. Cestou jsme hráli zase nějaké hry. Dělali jsme skupinky na velkých pařezech v určitém počtu lidí a byla to celkem legrace. Hádej, kolik nejvíc lidí se nám podařilo nacpat na jeden pařez. To neuhodneš. SEDMNÁCT! Taky jsme sbírali houby. Je jich tu spousta.

Cestou zpátky jsme hrozně zmokli, takže když nastydnu, není to moje vina. Může za to pan učitel Kilian.

4.10.

Mami ahoooj. Tak výlet jsme přežili, zatím to vypadá, že i ve zdraví. Dopoledne jsme měli super soutěže v tělocvičně. Nosili jsme ve družstvech čísla z půlkruhu a soutěžili, kdo najde popořadě všechna nejdřív. Pak jsme se učili věřit tomu, že nám spolužáci pomůžou, když bude třeba a padali do jejich natažených rukou. No, někteří z nás měli trochu strach, ale zvládli jsme to. Pak jsme dělali v družstvu příšery s několika nohama a rukama. To nám dalo práci vymyslet, jak se všichni navzájem držet a kdo má jít po zemi rukama, kdo nohama a kdo třeba skákat po jedné.

Odpoledne jsme hráli super hru s hledáním básniček na hřišti. Museli jsme je najít, bez chyby je naučit kamaráda v družstvu a ten ji šel říct porotě. Tak schválně, znáš třeba tuhle?

Bledé tváře za plotem

koukají se na totem.

Koukají se na péra,

šeptaj: to je nádhera.

Zítra je poslední den pobytu tady na adapťáku. Asi mi to bude trochu chybět.

A hlavně musím zas do tý školy. Ale se spoustou nových kámošů tam půjdu radši.

5.10.

Mami, to byl horor!!!! Večer tak strašně foukalo, že vypadla elektřina a asi dvě hodiny byla úplná tma! Měli jsme hrozný strach, protože v některých pokojích tady straší!

Nakonec jsme si udělali „piškotéku na baterky“. Svítili jsme si baterkami a pouštěli hudbu přes reprák z telefonu. Naštěstí brzy začalo zas jít světlo a tak jsme mohli pokračovat normálně. Měli jsme soutěže v tanci, bylo to fakt super.

Mami, zítra ráno jedu domů, uvař něco dobrého a já budu vyprávět.

Tvoje Zlatíčko.