Návštěva památníku Terezín.

Žáci 9. ročníku se zúčastnili 22. 6. projektového dne ve městě, které bylo původně založeno císařem Josefem II. jako vojenská pevnost a své jméno získalo na počest jeho matky Marie Terezie. Malá pevnost měla funkci vězení, kde pobýval např. jeden ze sarajevských atentátníků – Gavrilo Princip. Za 2. světové války sloužil Terezín jako židovské ghetto a přestupní stanice do vyhlazovacích táborů.

Podobně jako tehdy jsme i my jsme zahájili naši cestu do Terezína na nádraží v Bohušovicích nad Ohří. Několikakilometrovou pěší trasu jsme však absolvovali bez žluté hvězdy na kabátech a bez kufru, který mohl vážit max. 50 kg, všechny ostatní věci museli přijíždějící zanechat doma.
Ubytování i více než 70 osob v jedné místnosti, spaní na třípatrových kavalcích, neustálý hlad, náročná práce, otřesné hygienické podmínky, nemoci a všudypřítomný strach – to byla realita židovského ghetta ve městě, které Hitler „daroval“ Židům, aby tam v klidu přečkali válku. Mnohem horší však byly poměry ve věznici pražského gestapa v Malé pevnosti. Ještě dnes člověka na těchto místech „mrazí“ a jen těžko se vyrovnává s neuvěřitelnou lidskou krutostí, zvláštní atmosféra těchto míst je všudypřítomná.
Během komentované prohlídky vedené odborníkem z praxe jsme měli možnost nahlédnout do života Židů za 2. světové války „zblízka“, na základě autentických prostor, předmětů, textů, fotografií, filmu a následné diskuze jsme získali reálnou představu o období nástupu nacismu a mohli ji porovnat s dnešním způsobem života. Připomněli jsme si základní fakta, události a pojmy důležité pro pochopení problematiky židovské otázky, seznámili jsme se s osudy známých osobností i obyčejných lidí, kteří prošli terezínským táborem. Své znalosti jsme ověřovali při vyplňování pracovních listů. Neopomněli jsme ani život a uměleckou tvorbu dětí z ghetta, plnili jsme samostatné i týmové kreativní úkoly. Uvědomili jsme si kulturně-historické souvislosti, důsledky tragických událostí doby, význam svobody člověka, vůle přežít i v nelidských podmínkách, vytvářeli jsme si vlastní postoje k dané problematice.
Bohužel i tyto události patří k dějinám naší země, snad bude prohlídka Terezína pro účastníky projektu motivací zabývat se touto problematikou i v budoucnu a ještě podrobněji, někteří si možná přečtou knihu napsanou podle vzpomínek lidí, kteří přežili, jiní dají přednost filmovému zpracování, ti „otrlejší“ se dokonce rozhodli navštívit koncentrační tábor Osvětim. Všichni se však shodneme na jednom – ať se tato historie už nikdy neopakuje…