Čechové na Řípu

Letošní třídní výlet 7. B, nebyl jenom obyčejným výšlapem na horu Říp, tedy vycházkou za praotcem Čechem, ale také procházkou jakousi džunglí, obilím a také pěkným deštíkem.

Je úterý 13. 6., 7 hodin ranních. Stojíme na nádraží a čekáme na pana učitele Tomsu, tedy aby v tom nezůstal sám, tak také na pár další jedinců ze třídy. Jakmile jsme byli kompletní, mohli jsme vyrazit, respektive sednout si do vlaku. Vlak byl celkem prázdný, takže jsme se všichni posadili a už jen čekali, až vlak odjede. Hned, jak jsme spatřili ceduli Roudnice nad Labem, věděli jsme, že vystupujeme a čeká nás 12 kilometrový výšlap. Ale to jsme ještě nevěděli přesně, co nás čeká, a že 12 kilometrů to určitě nebude. Všichni asi doufali, že vystoupíme z vlaku a rovnou začneme stoupat nahoru na horu (překladatelský oříšek), ale nejdříve jsme museli přejít všechny vesničky a lesíky. Cestu nám zpestřoval pan učitel horolezeckým výstupem na strom (keška), či názornou ukázkou odstranění klíštěte. Závěrečná etapa vedla do ohromně strmého kopce (kdo by to byl řekl, že se sem praotec kdysi vydrápal). Tento kopec byl jediným úsekem naší cesty, v kterém jsme běželi, protože v dáli jsme spatřili bufet. Koupili jsme si nanuky a pití a každý jsme se šli podívat tam, kde nás to zajímalo. Někteří šli do rotundy, někteří zase na rozhlednu a ti ostatní hráli pistole anebo čing- čongi. Cesta sem na Říp proběhla hladce bez deště, ale zato ta nazpátek? Na začátku naší zpáteční cesty začalo poprchávat, což ještě nebyla taková tragédie jako to, že jsme špatně odbočili. Kvůli špatné odbočce jsme se pak museli hnát kopřivami, listy a větvemi s různými brouky a broučky. Pak začalo pršet poměrně hodně a my jsme znovu opět kvůli špatné odbočce museli přejít celé pole, do kterého několik lidí včetně mě spadlo. V tuhle chvilku se nejlepším kamarádem každého z nás stal deštník nebo pláštěnka, byli jsme promočení a navíc nám za 20 minut měl jet vlak. Ten jsme naštěstí stihli, sedli jsme si a byli jsme úplně vyřízení.

Když jsme v půl třetí přijeli zpět na děčínské nádraží, už jsme se moc těšili domů, ale přesto nám bylo líto, že tenhle náročný a bláznivý výlet končí a že takový bude až zase za rok.

Valentýna Jaborová, školní redakce